Severní čechy

Romanticky přestavěný hrad Bouzov se týčí na zalesněném ostrohu nad stejnojmennou obcí, asi 14 km od města Litovel v okrese Olomouc na střední Moravě, v Olomouckém kraji. Zachovalá středověká podoba pochází z romantické přestavby z přelomu 19. a 20. století. Bouzov patří mezi nejkrásnější a nejnavštěvovanější hrady u nás.

Typ Hrad
Okres Olomouc
Kraj Olomoucký
Web http://www.hrad-bouzov.cz/
GPS
49°42'17.787"N
16°53'22.817"E
Výška 419 m n.m.

Otevírací doba

duben a říjen - víkendy a svátky - 9:00 - 16:00
květen a září - denně mimo pondělí - 9:00 - 17:00
červen až srpen - denně mimo pondělí - 9:00 - 18:00

Vstupné

Hrad se představuje - plné 100 Kč, snížené 70 Kč, rodinné 300 Kč
Hrad Bouzov - plné 150 Kč, snížené 100 Kč, rodinné 450 Kč
Hrad bouzov svatební - plné 100 Kč, snížené 70 Kč, rodinné 300 Kč
Jak se staví středověký hrad - plné 150 Kč, snížené 100 Kč, rodinné 450 Kč
Hrad z ptačí perspektivy - plné 50 Kč, snížené 40 Kč, rodinné 150 Kč

Historie hradu Bouzov

Hrad Bouzov (původně Búzov) byl založen jako gotický hrad na počátku 14. století. Prvním známým držitelem hradu byl Búz z Búzova v letech 1317 – 1339. Od poloviny 14. století jej vlastnili páni z Vildenberka, kteří v r. 1382 prodali panství moravskému markraběti Joštovi. Ten ho pak v r. 1396 přenechal svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu. V rukou pánů z Kunštátu zůstal Bouzov s kratšími přestávkami téměř až do konce 15. století. Za nich dosáhlo panství největšího rozkvětu. Hrad byl značně rozšířen, vzrostla jeho obranyschopnost i obytný komfort. V roce 1408 postoupili Kunštátští bouzovské panství svému strýci Bočkovi z poděbradské větve rodu. Pověst, že hrad je rodištěm pozdějšího krále Jiřího, má reálný základ, neboť jeho otec Viktorín zde prokazatelně sídlil. Jiří z Poděbrad postoupil panství někdy před r. 1442 svému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. Poslední středověké dostavby provedl v první polovině 16. století Hanuš Haugvic z Biskupic a jeho potomci. V letech 1472 – 1696 byl hrad ve vlastnictví řady různých českých a moravských rodů. S jejich střídáním se na Bouzově měnila i jeho podoba – přibývaly zde budovy, paláce, věže a hradby. K rozsáhlejším přestavbám hradu došlo koncem 16. a v první polovině 17. století, kdy byl ve vlastnictví rodu Oppersdorfů. Ti upravili v renesančním slohu interiéry hradu a vybudovali nové palácové křídlo. Za třicetileté války hrál Bouzov roli jedné z mála pevných opor císařské armády v kraji a také se stal vězením pro švédské vojáky. Švédové se r. 1643 neúspěšně pokusili o jeho dobytí. To je však poslední událost, kdy hrad v historii vystupuje jako pevnost. R. 1696 bouzovské panství kupuje řád německých rytířů, který hrad vlastnil v příštích téměř dvou a půl stoletích. Po tuto dobu Bouzov pomalu dále chátral, až se stal na konci 19. století již téměř ruinou.

Obnovení a rekonstrukce hradu

V r. 1888 navštívil hrad rakouský arcivévoda Evžen Habsburský, kterému Bouzov učaroval. Poté, co se arcivévoda stal velmistrem řádu, vydal příkaz k rekonstrukci hradu. Ideový vzor spatřoval ve středověkých řádových hradech, jak se vyvíjely od křižáckých válek ve východním Středomoří, později v Německu a zejména v pobaltském sídle řádu – Marienburgu (dnes Malbork v Polsku). Projekt a plány rekonstrukce vypracoval profesor mnichovské techniky Georg von Hauberisser na základě představ arcivévody Evžena, který také celou stavbu financoval ze svých soukromých prostředků. Nákladná a náročná rekonstrukce se provedla neobyčejně citlivě z hlediska historické věrohodnosti a slohového souladu. Byla při ní stržena severní křídla a vybudován nový dvoupatrový palác; u zachovalejších hradních prostor se přistoupilo pouze k jejich opravě. Po této rozsáhlé romantické regotizaci provedené v letech 1895 – 1910 se Bouzov stává oním „pohádkovým hradem“, jak jej zná veřejnost dnes. Vznikla tak dokonalá iluze mohutného středověkého feudálního sídla, v jehož objektech se prolíná několik uměleckých slohů, zejména gotika a renesance.

Řád německých rytířů přišel o Bouzov r. 1939, kdy jej zkonfiskovali nacisté; tím byla předurčena smutná kapitola hradu během druhé světové války. Hitler ho daroval Himmlerovi a hrad se stal sídlem přepadového oddílu SS, který 5. 5. 1945 vypálil obec Javoříčko. Po r. 1945 přešel Bouzov do vlastnictví státu.

Turistika na hradě Bouzov

Hrad Bouzov patří k našim nejnavštěvovanějším hradům. Návštěvníky láká především jeho cimbuří, arkýře, chrliče, věže, bašty, park a dva dlouhé mosty. Dominantou Bouzova je 58 m vysoká hradní hláska. Mobiliář pochází převážně ze soukromých sbírek arcivévody Evžena Habsburského, částečně ze sbírek řádu německých rytířů. Novodobé zařízení pak bylo vyrobeno speciálně pro objekt. Nejcennější částí hradu je novogotická hradní kaple, vybavená gotickým oltářem a vyzdobená náhrobními kameny řádových mistrů. Zajímavá je též hradní zbrojnice, původní gotický sál, Sloupová síň i reprezentativní prostory – Rytířský sál a Lovecká síň.

Bouzov si velmi oblíbili také filmaři; natáčely se zde především pohádky (např. Pyšná princezna, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezna Fantaghiro, pokračování seriálu Arabela aj.)
 

Hrad Sovinec na skalnatém výběžku v údolí Nízkého Jeseníku je nejrozsáhlejším hradním komplexem v okrese Bruntál a patří mezi významné památky Moravskoslezského kraje. Sovinec se nachází asi 13 km jižně od města Rýmařova a je rovněž dějištěm řady kulturně-společenských akcí.

Historie hradu Sovinec

Obranný hrad Sovinec založili bratři Pavel a Vok ze starého moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1318, kdy získali lénem od olomouckého biskupa nedalekou ves Křížov, a 1348, kdy se poprvé psali „ze Sovince“ („de Aulnberk“). Tento rod měl v erbu štít, z jedné poloviny červený a z druhé šikmě červenobíle pruhovaný. Z neklidného 15. století se o hradu zprávy odpovídajícího charakteru nezachovaly. Údajně však v jeho prostorách mělo r. 1429 dojít ke schůzce husitského předáka Prokopa Holého s kandidátem na český trůn Zikmundem Korybutovičem z dynastie Jagellonců. Za česko-uherských válek v 70. letech 15. století byla řada obcí na sovineckém panství vypleněna, protože páni ze Sovince patřili k stoupencům krále Jiřího z Poděbrad. R. 1492 získal hrad Jan Pňovský ze Sovince. Za Pňovských bylo toto feudální sídlo rozšiřováno a upravováno. Páni ze Sovince dolovali v okolí zlato, stříbro a železnou rudu; těžba však neprosperovala podle jejich představ. V důsledku toho Ješek Pňovský ze Sovince r. 1543 prodává panství Kryštofovi Černohorskému z Boskovic. Páni z Boskovic dali hrad renesančně přestavět. Jejich nástupci se stali Ederové ze Štiavnice (1578 - 1607). Rozsáhlá stavební činnost na Sovinci pokračovala i za Vavřince Edera ze Štiavnice, vlastnícího hrad od r. 1578, a jeho zetě, posledního českého majitele Sovince, Jana staršího Kobylky z Kobylího (od r. 1592). Z této doby pocházejí i některé fortifikační prvky hradu - polygonální dělová bašta Remter, opevnění zvané Kočičí hlava, barbakán s dnešní první branou.
Smrtí Anny rozené Ederové (r. 1607) přešlo panství na jejího manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího, řadícího se k významné moravské šlechtě. Jan Kobylka byl členem stavovského direktoria a velmi aktivně se zúčastnil v letech 1618 - 1620 odboje proti císaři Ferdinandovi II. Po bitvě na Bílé hoře a potlačení vzpoury byl r. 1623 přinucen prodat sovinecké panství s hradem hluboko pod cenou císařovu bratru, arcivévodovi Karlovi, ve prospěch Řádu německých rytířů. Tehdy hrad přestal plnit rezidenční funkci a změnil se v pouhé sídlo správy panství. Těžce na něj dolehla třicetiletá válka. Nejprve se jej r. 1626 bez boje zmocnili Dánové, což dalo impuls k modernizaci hradního opevnění – do r. 1643 vznikly tři barokní bastiony a další bašty, byly vybudovány další hradební zdi, příkopy i předsunutá věž. Tato opevnění jsou nejrozsáhlejší zachovanou fortifikací z dob třicetileté války v našich zemích. Švédská armáda v počtu 8000 mužů pod vedením generála Lennarta Torstensona však přesto r. 1643 hrad dobyla a učinila z něj jednu ze svých pevností. Zpustošený Sovinec Švédové opustili až r. 1650.
V následujících letech význam hradu klesal a po požáru r. 1784 (zapřičiněným úderem blesku) byly provedeny pouze nejnutnější úpravy. Řád německých rytířů vlastnil Sovinec až do svého zrušení Německou říší v r. 1939. O rok později hrad obsadil wehrmacht a proměnil jej na zajatecký tábor především pro francouzské důstojníky, kteří odtud putovali do koncentračních táborů v Polsku. Skutečná pohroma postihla Sovinec v květnu r. 1945, kdy byl hrad během přechodu fronty vydrancován místním obyvatelstvem a zapálen; hořel údajně asi týden. Toho roku jej převzal stát, který se ve druhé polovině 20. století postaral o jeho postupnou rekonstrukci. Práce na obnově hradu probíhají s různou intenzitou dodnes.

Interiéry hradu

V rekonstruovaných prostorách hradu (Jižní palác, purkrabství, konírny, dělová bašta-tzv. Remter, budovy bran) jsou instalovány expozice týkající se historie objektu. Zpřístupněno je pět různých nádvoří a po schodech lze vystoupat do tzv. Horního hradu, kde jsou vystaveny kanóny. Stavbě vévodí mohutná kamenná věž pokrytá šindeli, odkud je krásný výhled na město, okolní přírodu a do nádherné krajiny sovineckého přírodního parku. Ve věži se také příležitostně konají různé výstavy. Od r. 2009 si návštěvníci mohou prohlédnout Rytířský sál, podzemní prostory v Jižním paláci a ve skále pod Horním hradem, a dále pak vinné sklepy a spižírny.

Život na hradě

V současnosti pulsuje hrad Sovinec poměrně rušným životem; během roku se zde konají desítky zejména kulturně-společenských akcí (i v historickém stylu), které přilákají řadu návštěvníků (slavnostní otevření hradu, sokolnické lovy, zvěřinové hody, repliky zbraní, vystoupení skupin historického šermu, koncerty folkových, country a trampských kapel, jarmarky, tradiční řemesla a mnoho dalších).

Typ Hrad
Okres Bruntál
Kraj Moravskoslezský
Web http://www.hradsovinec.cz/
GPS
49°50'14.992"N
17°14'45.587"E
Výška 489 m n.m.

Otevírací doba

duben a říjen - sobota a neděle - 9:00 - 16:00
květen až září - úterý až neděle - 9:00 - 17:00

Vstupné

plné - dospělí - 60 Kč
snížené - děti od 6 let, studenti, důchodci, držitelé karty EUROBEDS - 30 Kč