Severní čechy

Bývalý mlýn holandského typu se nachází na jihozápadním okraji Arnoltic, u cesty na Janov. Mlýn byl postaven v roce 1830, svému původnímu účelu přestal sloužit v roce 1877. Poté byl přebudován na obytný prostor, dnes je zrenovován a slouží k rekreačnímu účelu. Mlecí složení již neexistuje a původní funkci budovy připomíná pouze její kónický tvar o průměru půdorysu 7 m a výšce 10 m.

Bílé kameny jsou morfologicky výrazné skály, které jsou tvořeny křemičitými pískovci. V polovině 20. století byly vyhlášeny přírodní památkou.
Dvacet metrů vysoké skály jsou nápadné svou bělostí a díky vnějším vlivům jsou vytvarovány do zaoblených tvarů, připomínajících stádo slonů – odtud pochází jejich druhé označení Sloní skály. Dnes jsou Bílé kameny rozděleny třemi širokými, téměř svislými puklinami do několika samostatných skalních bloků, tvořících malé skalní město.
Bílé kameny jsou první zastávkou na naučné stezce "Lužický přesmyk", která začíná v Jítravě. Skály jsou volně přístupné a je možné na ně jednouše vylézt a kochat se okolní krajinou. Jsou dobře viditelné i od státní silnice, která vede z Nového Boru do Liberce.

Široký znělcový kopec (703 m) s plochým vrcholem, porostlý bučinami a smíšeným lesem, leží asi 1 km východně od Nové Huti. Na starších mapách je uváděn jako Bedřichovský vrch (Friedrichsberg), protože na jeho jižním úpatí měla podle pověstí stát osada Bedřichov (Friedrichsdorf), zaniklá za švédských či husitských válek nebo při morové epidemii. (viz pověst). Existence osady ale není historicky doložena a předpokládá se, že zde stála jen sklárna, kterých bylo kdysi v okolních lesích rozeseto více. Na místě, označovaném dnes pomístním jménem Staré Mlýny, byly nalezeny kameny ze stavení, mlýnský náhon s částí mlýnského kola, zlomky skleněné taveniny, sklářských pánví a železného nářadí. Podle nalezených zlomků keramiky z 13. století je to jedna z nejstarších doložených skláren v Čechách.

Na vrcholu kopce měl podle pověstí stát hrad Friedrichsburg, o němž však také neexistují historické zprávy a ani provedený archeologický průzkum žádné osídlení neprokázal.

Po západním a jižním úpatí kopce vede silnička z Nové Huti do Horní Světlé, která částečně sleduje trasu staré Pražské cesty, vedoucí sem od Jiřetína pod Jedlovou přes Tolštejn a Novou Huť. Na rozcestí v sedle mezi Bouřným a Kobylou tato cesta odbočovala na jihozápad k Milštejnu. Na tomto rozcestí také stojí Kaufmannův buk, pojmenovaný podle kupce z Horní Světlé, který zde byl v polovině 20. let zákeřně zastřelen a oloupen (viz článek K. Steina). Pod hustými větvemi je na kmeni buku umístěna tabulka s vyobrazením události.

Na svahu jihozápadně od sedla vystupují na povrch podložní křídové pískovce, v nichž jsou staré pískovcové lomy. V jejich okolí jsou nevelké skalní stěny a věže, u nichž je v lese ukrytý nedokonale vyvinutý viklan. Nad boční strží zde vystupuje přes metr vysoký pískovcový blok ve tvaru kamenného stolu, na němž spočívá asi 2 m vysoký zpolštělý balvan ve tvaru kovadliny.
Na jihozápadním úpatí Bouřného je v mělkém údolíčku poblíž potoka pískovcová skalka s reliéfem Žebračky, kterou zde snad v roce 1883 vytesal neznámý kameník (viz článek K. Steina).
U silnice na západním úbočí kopce je v korytě potůčku upravená malá studánka.

Na severovýchodním svahu Jehly je v závěru zalesněné boční strže ukrytý Bratrský oltář. Na malé plošince, přístupné po kamenných schodech, jsou v pískovcových skalách vytesané rámy a výklenky pro obrazy křížové cesty a sochy světců. Podle lidové tradice se tu v letech 1515 - 1614, kdy kamenické panství patřilo protestantské šlechtě, tajně scházeli katolíci, zatímco po bitvě na Bílé hoře tu naopak měli tajné bohoslužby vykonávat protestanti. Podle některých vlastivědných autorů ale tyto pověsti vznikly až v 1. polovině 19. století a místo pobožnosti zde bylo zřízeno teprve v roce 1867. Při rekonstrukci roku 1887 zde bylo upraveno poutní místo s barokní výzdobou a pod skalním převisem byl vybudován bohatě zdobený oltář se sochami svatých a andělů.
 

Brazilka je mokřinová louka, ležící asi 1,5 km severně od Dolní Světlé pod Luží, nedaleko hraničního přechodu do Waltersdorfu. Pojmenována byla podle zaniklé samoty v její blízkosti.
Přestože byla tato cenná lokalita v 80. letech nevhodným odvodněním téměř zničena, některé vzácné druhy rostlin na ojedinělých vlhčích místech přežily. Na jaře roku 1999 zde byly proto provedeny úpravy, které by měly zpomalit odtok vody a zlepšit podmínky pro opětovné rozšíření mokřadních rostlin. V současné době se zde vyskytuje například rašeliník, vřes obecný, ostřice obecná, sítina ostrokvětá, všivec mokřadní a masožravá rosnatka okrouhlolistá. Můžeme zde zastihnout i některé z ohrožených živočichů, k nimž patří zmije obecná, ještěrka živorodá, chřástal polní nebo sluka lesní.
V červnu 1999 byla na lokalitě zřízena krátká naučná stezka, která na čtyřech zastávkách seznamuje se zajímavostmi louky a se způsobem její obnovy.

Břidličný vrch (499 m) je protáhlý zalesněný hřbet, ležící asi 1,5 km východně od Horní Kamenice mezi údolími Pryského potoka a Kamenice. Tvoří jej znělcové těleso, jehož součástí byl kdysi i sousední Pustý zámek. Když však říčka Kamenice postupně prohlubovala své údolí, prorazila v pevnějším znělci úzkou skalnatou soutěsku, která dnes skalní ostroh Pustého zámku odděluje. Skalní stěny na severní straně Břidličného vrchu jsou celoročně vlhké a v zimě se na nich vytvářejí ledové krápníky a záclony. Protáhlé temeno kopce pokrývá vzrostlý bukový les a na skalnatých svazích můžeme občas zahlédnout kamzíky.
Východně od Břidličného vrchu je nevelkým sedlem oddělená pískovcová planina, dříve nazývaná Scheibe, která se táhne ke Střednímu vrchu. Sedlem prochází lesní cesta z Prysku k Pustému zámku, u níž je na jižní straně zajímavá Riedelova jeskyně, na severním úpatí pak najdeme staré kamenné studny českokamenického vodovodu, postavené v letech 1892-94. Na kamenné desce, zakrývající jednu z nich, roste statný smrk. Na západní straně vystupuje z podloží znělcové hory nižší pískovcová planina, ohraničená skalnatými srázy, ze kterých jsou místy pěkné výhledy na Kamenický Šenov a Zámecký vrch nad Českou Kamenicí. V jednom místě nad areálem papírny v Horní Kamenici bývala kdysi upravená vyhlídka.
Na severním úpatí Břidličného vrchu jsou dosud patrné stopy po nedokončeném náhonu, kterým měla být přiváděna voda do papírny.

Východně od Bučiny je mezi železničními tratěmi z Jedlové do Děčína a České Lípy nevelké údolí, označované někdy jako Bukové skály podle nápisu, vytesaného na jedné ze skalek v jeho východní části. Rozeklaným údolím protékají tři potůčky, které pramení na svazích hřbetu Jeleních kamenů. Západní údolí uzavírá nevelký skalní amfiteátr s 4,5 m vysokým vodopádem. Na skalních stěnách u něj je několik vyrytých symbolů. Také na jedné z okrajových skal uprostřed západní strany údolí najdeme několik rytin, mezi nimiž vyniká asi 0,5m vysoký obličej.
 

Přírodní památka Líska se nachází na severovýchodním svahu Černého vrchu (631 m), asi 1,5 km severovýchodně od stejnojmenné osady. Nejsnáze je přístupná vrstevnicovou lesní silničkou od bývalé hájovny v sedle U Křížového Buku, vzdálené asi 1,5 km. Místo, lidově nazývané též Měsíční stráň nebo Měsíční údolí, je známé neobvykle rozsáhlým a bohatým porostem měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). V Lužických horách je podobný porost ještě na Jezevčím vrchu.

Území je chráněné již od 16. října 1929 a rozkládá se v závěru svahové úžlabiny po obou stranách lesní silničky. Měsíčnice tvoří podrost vzrostlého bukového lesa s vtroušeným javorem klenem, habrem a jasanem, a šíří se i mimo chráněné území. Na lokalitě roste i řada dalších bylin, například mokrýš vstřícnolistý, čarovník, nebo kyčelnice cibulkonosná, z ohrožených druhů se zde vyskytuje ještě áron plamatý a lilie zlatohlavá. Líska je nejkrásnější v době květu měsíčnice, zhruba od poloviny května do začátku června. Tehdy bývá stráň pokrytá souvislým hustým kobercem nafialovělých květů, které velmi silně voní. Zklamán ale nebude ani ten, kdo sem zajde po odkvětu, když měsíčnice vytvoří charakteristické stříbřitě bílé penízkové plody.
Od roku 1999 je lokalita oplocena, aby byl porost měsíčnice chráněn proti spásání zvěří.

Čertova pláň a Kozí hřbet spolu tvoří výrazný souvislý hřbet, vybíhající z masivu Pěnkavčího vrchu na severozápad k osadě Lesné, mezi údolími Lesenského potoka a Milířky. Obě části hřbetu odděluje mělké sedlo, kterým prochází významná geologická linie lužické poruchy, tvořící hranici mezi lužickým žulovým masivem na severu a pískovcovou oblastí České křídové pánve na jihu. Na tuto poruchu jsou také vázány křemenné žíly s chudými rudami mědi, olova a stříbra, těžené na několika místech v okolí. Nejzajímavější důlní díla spojuje hornická naučná stezka z údolí Milířky, jejíž trasa prochází i po temeni celého hřbetu. Na některých mapách je jako Kozí hřbet nesprávně označen sousední hřbet Rohál.

Východní část hřbetu tvoří široká pískovcová Čertova pláň (650-575 m), zvolna klesající od Pěnkavčího vrchu k západu. Na jejím jihozápadním svahu jsou opuštěné pískovcové lomy, ve kterých se dříve nacházely otisky a zkameněliny mořských ježovek a hub druhohorního stáří. Těsně pod plochým temenem hřbetu je velký lom, dosahující délky asi 350 metrů, druhý menší lom leží níže na úpatí svahu. Kdy se zde těžilo není známo, ale již koncem 19. století byly oba lomy opuštěné. Ve východní části horního lomu se dodnes dochovaly zbytky zdí staré kovárny, základy hospodářských budov a v pískovci tesané nádrže na vodu.

Rekreační obec ležící uprostřed rozsáhlých lesů na rozhraní Lužických hor a Českého Švýcarska asi 2,5 km severně od Chřibské. Obec sestává ze dvou částí, navzájem propojených rozptýlenou zástavbou s četnými lidovými stavbami. Severnější Stará Doubice existovala již v 15. století, kdy zde byla sklářská huť, zmiňovaná roku 1457. Jižnější Nová Doubice vznikla až v 18. století rozparcelováním šlechtického statku. V minulosti k obci patřila také zaniklá osada Zadní Doubice, připomínaná poprvé roku 1547, která stávala na hranicích v údolí Křinice asi 5 km severozápadně odtud.
Uprostřed vsi stojí klasicistní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1811-1814 se zařízením ze stejné doby a polozděná patrová budova bývalé fary z roku 1814.
V lese severozápadně od obce stojí kamenný pomníček Josefa Schäffera, kterého zde 30.5.1910 zabil padající strom. Severovýchodně od obce je Vápenný vrch s přírodní rezervací nka, na jižním okraji je vyhlídkový vrch Spravedlnost.

Dračí skála - ukrytá ve vzrostlém lese na jižním úbočí. Na jejím vrcholku je malé dřevěné sedátko.

Patnáctimetrová rozhledna skýtající daleký rozhled (516 m). Z vrcholu rozhledny přehlédneme od Ještědu přes Lužické hory do Česko-Saského Švýcarska. Nechal ji vystavět na své náklady Augustin Wenschuch jako dar městu Rumburku. Pod rozhlednou můžete navštívit vyhlášenou restauraci Dýmník – Rauchberg, kde je i možnost ubytování. Hora sama je čedičový kužel vzniklý pravděpodobně vulkanickou činností, vystupuje z pískovcového podkladu, který je místy magnetický.

V roce 1896 pak iniciativou městského radního
Augusta Wenschuha vyrostla na samotném vrcholu
Dymníku patnáctimetrová rozhledna. Tento dar
pana Wenschuha městu Rumburku nese jméno
Augustova věž. Z vrcholu rozhledny přehlédneme
od Ještědu přes Lužické hory do Česko-Saského Švýcarska.

Restaurace byla už v roce 1895 upravena z bývalého selského stavení a posloužila mnoha generacím
turistů jako místo odpočinku na jejich vycházkách. Nejvyššího rozkvětu dosáhla v posledních letech
před druhou světovou válkou.

Rekonstrukce budovy a dostavba celého areálu spolu s výbornou kuchyní vrátila
Dymníku jeho tradiční oblíbenost.

Jsou zde ideální podmínky pro turistické výlety, houbaření, projížďky na kolech.Nedaleko (cca 8 km ) se nachází lyžařský areál Jedlová ( 774 m n.m.). V okolí je vhodný
terén pro běh na lyžích. Při krátké procházce objevíte i další sportovní vyžití( tenisové kurty, plážový volejbal, bowling, krytý bazén a koupaliště ).