Severní čechy

Hrad Buchlov patří k největším, nejstarším a současně nejkrásnějším hradům na Moravě. Tyčí se na skalnatém, strategicky významném vrchu (520 m n. m.) v zalesněném pásmu Chřibů, ca 3 km od obce Buchlovice, v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Hrad je vynikající ukázkou středověké pevnostní architektury.

Historie hradu Buchlov

Původně zeměpanský hrad kontroloval dálkové obchodní stezky a střežil východní hranici českého království proti vpádům z uherské strany. Buchlov byl založen v první polovině 13. století českým králem jako strategicky obranná pevnost a správní středisko se soudní pravomocí, tzv. loveckým právem. Nejstarší část hradu tvořily obranné věže s obytným palácem a kaplí; ta byla vystavěna v 80. letech 13. století pražskou kamenickou hutí po vzoru St. Chapelle, královského hradu v Paříži. Buchlov byl trvalým majetkem krále až do 16. století. Jeho původní strážní funkce nad obchodní stezkou však začala v průběhu 14. století upadat a často býval dáván do zástavy různým šlechtickým rodům. Mezi nejvýznamnější patří Tovačovští z Cimburka, kteří hrad vlastnili na konci 15. století. Ti také Buchlov rozšířili a v pozdně gotickém slohu přestavěli; za nich byl též vystavěn reprezentační Rytířský sál, nejhodnotnější prostor hradu.

Hrad Buchlov od raného novověku do konce druhé světové války

V r. 1511 přechází Buchlov z dosavadního zástavního držení do soukromého šlechtického vlastnictví, kupují ho páni z Boskovic. Po nich přicházejí r. 1518 Žerotínové a od r. 1542 se hrad stává majetkem rodu Zdánských ze Zástřizl; ti také areál ve druhé polovině 16. století renesančně přestavěli a přidali nový pás opevnění. Nechali rovněž postavit taneční sál a vstupní hodinovou věž s letopočtem 1546. R. 1644 získávají hrad sňatkem Petřvaldští z Petřvaldu, kteří provedli poslední úpravy Buchlova v duchu baroka. Za nich se stavební práce na objektu v 17. století, kdy hrozil vpád tureckých vojsk, dotkly zejména opevnění. Byla obnovena hradní brána a postaven obranný bastion, který ji měl chránit. Významným počinem Hanuše Zikmunda Petřvaldského se stalo zbudování kaple sv. Barbory s rodinnou hrobkou majitelů na protějším dominantním vrchu zvaném Modla v letech 1672 – 1673. V r. 1701 byl dostavěn barokní zámek v Buchlovicích, nové reprezentativní sídlo Petřvaldských. Ti pak hrad Buchlov využívali jen zřídka a hrad jim sloužil k pobytu většinou v zimním období. Za tím účelem nechali dokonce částečně zmodernizovat hradní interiéry. Posledními majiteli Buchlova se stali v r. 1800 Berchtoldové z Uherčic, kteří rovněž sídlili v Buchlovicích a hrad pouze udržovali. Berchtoldové vlastnili Buchlov až do r. 1945, kdy jim byl zabaven státem.

Muzeum a knihovna na hradě

Zásluhou dvou nevlastních bratrů, osvícenců, přírodovědců a cestovatelů, dr. Leopolda Berchtolda a dr. Bedřicha Berchtolda, vzniklo v prostorách Buchlova rodinné muzeum a již r. 1848 - jako jeden z prvních muzejních útvarů v našich zemích - bylo zpřístupněno veřejnosti. Oba bratři tu soustřeďovali velké množství svých sbírek a studijního materiálu, většinou přírodovědného charakteru, a také rozšiřovali bohatou knihovnu. Na tuto tradici navazuje i nynější muzeologická prezentace hradu a jeho sbírek. Dnešní stylová instalace také dokumentuje vývoj bytové kultury od 15. do 19. století. Knihovna údajně čítá 10 152 svazků a raritou významně přispívající k proslulosti Buchlova je ojedinělý soubor démonologické literatury.

Hrad Buchlov dnes

Dnes tvoří hrad rozsáhlý soubor objektů různého stáří, od doby románské po baroko, obklopených třemi nádvořími. Jádrem Buchlova jsou dvě raně gotické hranolové věže v nárožích a s představenou hodinovou věží, která má barokní cibulovou střechu. V popředí vystupuje z jižní strany válcová hradební věž Andělka.
Buchlov má řadu strašidelných přízraků, shromažďujících se v tzv. pokoji strašidel. Zjevuje se tu Bílá paní, duch hradního pána přepočítávající peníze, černě oděné postavy a další. Z legend je nejznámější pověst o buchlovské lípě, kdy na přání zbrojnoše odsouzeného k smrti byla na buchlovském nádvoří zasazena lípa kořeny vzhůru; ta se jako důkaz odsouzencovy neviny po čase ujala a kořeny obrostly hustým listovím. Zbrojnoš si zachránil život a strom, jemuž se říká Lípa neviny, roste na hradě dodnes.
Návštěvu Buchlova lze spojit s prohlídkou hrobky majitelů hradu v nedaleké kapli sv. Barbory.

Typ Hrad
Okres Uherské Hradiště
Kraj Zlínský
Web http://www.hrad-buchlov.cz/
GPS
49°6'26.046"N
17°18'38.649"E
Výška 515 m n.m.

Jeden z našich nejzachovalejších, největších a historicky nejcennějších hradů se nachází v katastru obce Nedvědice, v okrese Brno-venkov, v Jihomoravském kraji. Reprezentativní sídlo Pernštejnů uchvacuje svou monumentalitou a patří k nejvýznamnějším a nejkrásnějším moravským hradům.

Hrad Pernštejn, vyjímající se jako architektonický diadém v syté zeleni lesů Českomoravské vrchoviny, bývá označován jako „král moravských hradů“. Tyčí se nad obcí Nedvědice a již zdálky působí mimořádně kompaktně, monumentálně a mysteriózně. Název hradu zřejmě vznikl počeštěním německého „Bärenstein“ (tj. medvědí kámen, v mineralogii také jantar), asi podle charakteru okolního kraje – neporušené země hlubokých lesů, medvědů, vlků a uhlířů. K tomuto výkladu vedou i okolní názvy, jako např. Nedvědice.

Počátky hradu

Počátky hradu sahají do druhé poloviny 13. století (patrně mezi léta 1270 – 1285). Byl postaven z nedvědického mramoru (proto se mu také někdy říká mramorový hrad) a měl trojúhelníkový půdorys v čele s oblou věží. Stal se hlavní rezidencí Pernštejnů a zachoval se dodnes ve své téměř autentické goticko-renesanční podobě tak, jak jej tento rod v první polovině 16. století dostavěl. Pernštejnové byli tehdy nejbohatším a nejmocnějším rodem Českého království. V erbu měli černou zubří hlavu se zlatou houžví v chřípí. Erb souvisí s rodovou legendou pocházející z konce 16. století, podle níž prapředek rodu, uhlíř Věňava, přemohl mohutného zubra, živého jej přivlekl ke králi a před ním zvířeti setnul hlavu.

Historie hradu do současnosti

Vojensko – politický význam Pernštejna vyvrcholil v 15. – 17. století, kdy se hrad stal nejen centrem rozsáhlého panství, ale i pevností, která měla důležitou roli v bojích o Moravu a Brno. Zásluhou dokonalého opevnění potvrdil Pernštejn svou nedobytnost i za třicetileté války, kdy r. 1645 odolal impozantní útočné síle švédské armády čítající 5800 mužů. Odolnost hradu byla i důvodem jeho zařazení mezi udržované zemské pevnosti (od r. 1655 do poloviny 18. století). Pernštejn tak nebyl nikdy dobyt. Jeho význam ale postupně upadal. V r. 1818 získal hrad rod Mitrovských z Nemyšle, za nichž hrozila romantizující regotizace Pernštejna. Naštěstí z jeho přestavby kvůli finančním prostředkům sešlo. Mitrovským byl hrad v r. 1945 zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu.

Jak již bylo uvedeno výše, dnešní vzhled dala Pernštejnu zejména rozsáhlá přestavba hradu z 15. století v pozdně gotickém slohu, provedená za Vratislava z Pernštejna (do r. 1490). Raně gotické jádro ze 13. století s břitovou věží Barborkou bylo postupně obestavěno budovami tzv. Přihrádku a Pláště, jejichž fasády člení okna s pozdně gotickým ostěním a pitoreskní arkýře na krakorcích a stupňovitých konzolách. Neopakovatelnou malebnost Pernštejna spoluvytváří i vysazený vnější ochoz třetího patra. Současně byl hrad opatřen novým složitým vnějším opevněním se třemi věžemi na nárožích vnitřního dvora a dvěma velkými předdvořími. Vnitřní mělo bránu chráněnou velkým barbakánem a vnější bylo opatřeno předsunutou mohutnou dělovou baštou u první brány. Tím se stala z Pernštejna nejvýznamnější památka fortifikační architektury v pozdně gotickém slohu.
Nejen zvnějšku, ale i uvnitř evokují místnosti, chodby, schody a zákoutí představu skutečného středověkého hradu. Na Pernštejně se zachoval cenný inventář, nástěnné malby, obrazy, sochy a reliéfy. Nejrozlehlejší místností na hradě je Rytířský sál, známý je Sál spiklenců. Na průvodcovské trase si návštěvníci prohlédnou obdivuhodnou architekturu jednotlivých hradních částí a v interiérech, značně rozdílných vybavením i výzdobou, sledují vývoj šlechtického sídla od jednoduchého hradu přes pozdně gotickou pevnost, renesanční palác, barokní, rokokovou a klasicistní rezidenci až po romantismus poloviny 19. století.

Jedinečnou ukázkou opevňovací techniky na Pernštejně je rozsáhlý systém hradeb s mohutnou předsunutou čtyřhrannou věží propojenou visutou chodbou s palácem a dalšími baštami.

Pernštejn dnes

Hrad Pernštejn je jedním z nejvděčnějších hradů v Česku pro tuzemské, ale i zahraniční filmové štáby. Málokterý náš hrad figuroval v takové řadě filmů jako právě Pernštejn; natáčely se zde např. snímky Kam čert nemůže, Jak se budí princezny, Sedmero krkavců, Čert ví proč, Čarovné dědictví či V erbu lvice. Podle tvrzení místního kastelána se filmaři na Pernštejně objevují v průměru dvakrát ročně.

Typ Hrad
Okres Brno-venkov
Kraj Jihomoravský
Web http://www.hrad-pernstejn.cz/
GPS
49°27'3.189"N
16°19'6.471"E
Výška 428 m n.m.
 

Mohutný hrad Šternberk je dominantou stejnojmenného města, ležícího na okraji Nízkého Jeseníku v Olomouckém kraji. Hrad se stal kolébkou moravské větve Šternberků, jednoho z nejvýznamnějších rodů Českého království a následně i majetkem dalších významných rodů – pánů z Kravař, Berků z Dubé, knížat z Münsterberku a Lichtenštejnů.

Založení hradu Zdeslavem ze Šternberka

Hrad Šternberk založil v polovině 13. století Zdeslav ze Šternberka. První zpráva o tomto šternberském sídle pochází z r. 1269. Koncem 14. století byl hradní komplex podstatně rozšířen Albertem II. ze Šternberka, rádcem a přítelem Karla IV., vlivným diplomatem a vysokým církevním hodnostářem (postupně působil jako biskup ve Schwerinu, arcibiskup v Magdeburku a biskup v Litomyšli). Z tohoto období pochází mimo jiné hradní kaple. Za husitských válek Šternberk v r. 1426 dobylo kališnické vojsko Jana Tovačovského z Cimburka a r. 1430 po osmitýdenním obléhání táborité Prokopa Holého. V r. 1432 se však oslabená husitská posádka vzdala spojenému vojsku měst Olomouce, Litovle a Uničova.

Dějiny hradu od 15. do současnosti

V 15. století Šternberk několikrát mění majitele. Po smrti Petra ze Šternberka hrad vlastní páni z Kravař (do r. 1466), kteří na svém sídle, v době husitských válek citelně poškozeném, zahájili opravné práce. Pány z Kravař poté na Šternberku střídá Albrecht Kostka z Postupic, přítel krále Jiřího z Poděbrad. V r. 1480 získává hrad rod Berků z Dubé a Lipé, čímž přešlo šternberské panství téměř na sto let do rukou tohoto významného šlechtického rodu. Po rozsáhlém požáru Šternberka v r. 1538 provedli Berkové na hradě řadu renesančních přestaveb a také v podhradí dali vybudovat systém hospodářských a správních budov. V letech 1570 – 1647 Šternberk náležel slezským knížatům z Münsterberku, za nichž se v oblasti zvýšil počet německého a protestantského obyvatelstva. V noci z 15. na 16. února r. 1620 na hradě přenocoval „zimní král“ Fridrich Falcký. V době třicetileté války utrpělo městečko Šternberk devastující škody od četných vojsk, jež krajem procházela. Hrad po většinu doby ovládali císařští, kteří drancování města nejenže po většinu času nečinně přihlíželi, ale dokonce se na něm i sami významně podíleli. R. 1627 hrad načas obsadili Dánové a v letech 1643 a 1645 – 1646 Švédové. R. 1643 na šternberském hradě patrně pobýval proslulý švédský generál Torstenson. Na sklonku třicetileté války získal Šternberk sňatkem württemberský kníže Sylvius Nimrod, až konečně r. 1695 objekt přešel do majetku Lichtenštejnů. Nový vlastník tohoto sídla Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna zamýšlel starý hrad přestavět na barokní zámek, tento plán však zmařila jeho smrt r. 1712. V letech 1741 a 1758 sužovali Šternbersko Prusové, jejichž řádění učinil přítrž až proslulý rakouský vojevůdce generál Gideon Ernst von Laudon.

Na sklonku 19. století nechal kníže Jan II. z Lichtenštejna zchátralý hrad opravit. Součástí úprav bylo také zavedení vodovodu, horkovzdušného topení a zřízení koupelen. Stavební práce, které proběhly v letech 1886 – 1890 v duchu tehdy módní novogotiky, řídil vídeňský architekt Karl Kayser. Přestože při nich došlo k řadě tvrdých a málo citlivých zásahů do původní stavební podoby objektu, vzniklo reprezentativní sídlo splňující požadavky moderního aristokrata Jana II., který zde mohl postupně prezentovat své bohaté umělecké a lovecké sbírky. Na přestavbu hradu navazuje potom v letech 1907 - 1909 založení krajinářského přírodního parku (podle návrhu Alberta Esche). Lichtenštejnové měli Šternberk v držení do r. 1945, kdy jim byl na základě Benešových dekretů hrad vyvlastněn.

Hrad Štenberk dnes

Hrad dnes láká návštěvníky nevšední atmosférou; nabízí zhlédnutí tří prohlídkových okruhů v letní turistické sezóně a návštěvy různých akcí v průběhu celého roku. Z původní stavby se zachovaly zbytky opevnění, zdi hlavního paláce a také mohutná okrouhlá věž. Dochovala se také gotická kaple s věžičkou, ve které jsou původní nástěnné malby a portál. Předhradí pochází z renesanční přestavby, nachází se zde velký dvůr, obklopený hospodářskými a správními budovami a most spojující hrad s městem. Nejzajímavější jsou prostory renesančního paláce, hlavně pak Vizitkový sál se jmény kreslenými na zdech. Dřevěné vyřezávané stropy Rytířského sálu, Velké ložnice a dalších místností byly obnoveny v 19. století. Při prohlídce mohou návštěvníci vidět v interiérech hradu sbírky dokumentující vývoj životního stylu a výtvarného umění od gotiky po baroko. V podhradí zaujme unikátní muzeum hodin.

Typ Hrad
Okres Olomouc
Kraj Olomoucký
Web http://www.hrad-sternberk.cz/
GPS
49°43'59.397"N
17°18'6.383"E
Výška 301 m n.m.